Krásná, zdánlivě nesmrtelná žena, dokud se neusměje — a neodkryje se koruna z tesáků. V bitvě mění tělo v ohyb černého stínu a její výkřik dokáže srazit člověka k zemi. Nesnáší denní světlo, ale rozumu ji nechybí.
„Miluj ji celý večer. Ale pryč buď dřív, než zavolají ptáci úsvitu.“
Pohádková2D animák3D animákKodex
Pohádkové vyprávění
V korunách starých stromů se houpe bruxa, dívka s křídly netopýra a očima černýma jako noc. Ve dne spí zavěšená hlavou dolů, zabalená do svého pláště, a v noci zpívá písně, kterým rozumí jen sovy. Vypráví se, že její hlas umí uspat celý les. Kdo jí nechá na pařezu hrnek třešňové šťávy, tomu zazpívá ukolébavku.
Z lovcova kodexu
Bruxa. Vyšší upírka s tváří dívky a hlasem, který láme kosti. Za dne krásná paní, v noci stín, který nevidíš, dokud nevykřikne. Její jek je zbraň — srazí tě k zemi a rozezní lebku jako zvon. Černá krev, stříbro a Quen, vždycky Quen. Zabít ji stříbrem jde. Přesvědčit ji, aby odešla, je moudřejší.
