Člověk uvržený do prokletí — za úplňku ztrácí rozum i lidský tvar a stává se vyjícím tvorem s tlamou plnou zubů. Nemá rád stříbro, avšak nejlépe se poráží, když se najde původ kletby a přeruší se rituálem.
„Nezabíjej ho hned. Někdy je to soused, kterého jsi včera zdravil.“
Pohádková2D animák3D animákKodex
Pohádkové vyprávění
Když je měsíc kulatý jako sýr, vychází na paseku vlkodlak. Je celý chundelatý, má velké tlapy a jeho vytí zní nocí jako píseň. Neubližuje — jen si s měsícem povídá, protože ten jediný je vzhůru tak dlouho jako on. Ráno se pak stočí do klubíčka v kapradí a spí až do oběda.
Z lovcova kodexu
Vlkodlak. Člověk zlomený kletbou, vlk bez smečky. Za úplňku ho kletba obrací naruby — a běda tomu, koho najde za dveřmi. Rány se mu zacelují, dokud je nepolije stříbro nebo vlkodlačí olej. Ale věz: uvnitř bestie pláče člověk. Kletbu lze sejmout. Než tasíš, zjisti, kdo ji uvalil — a proč.
