Malý zákeřný humanoid, který vylézá z podzemních děr. Nikdy sám — vždycky ve smečkách šesti až dvaceti. Když vyskočí jeden, druhý už je za tebou. Slabí, ale jejich početnost dokáže probodat i zaklínače.
„Nekker sám je vtip. Deset nekkerů je pohřeb.“
Pohádková2D animák3D animákKodex
Pohádkové vyprávění
V noře pod kořeny bydlí nekkeři, malí zelení šibalové. Je jich vždycky celá parta a pořád něco kutí — sbírají houby, lesklé kamínky a knoflíky, které se ztratily pocestným. Kdo jim nechá na pařezu lesklou minci, tomu do rána spraví rozbité kolo u vozu. Jen si pak nesmí divit, že mu v kapse přibyla houba.
Z lovcova kodexu
Nekker. Sám je k smíchu — po kolena a drzý. Jenže nekker nikdy není sám. Smečka strhne koně i s vozem a z lesa se ozývá jen chichot. Značí si území kostmi na větvích: vidíš-li je, otoč koně. Oheň je zažene, Igni rozpráší. Nesměj se jim. Slyší to a počítají.
