Neklidný duch ženy, jež spáchala krutou smrt na polích za horkého dne. Zjevuje se za slunečního žáru, obchází pole a kosou trestá vetřelce. Selský lid před ní kříží kroky a klaní se v tichu.
„Když v poledne zvedne se prach z pole a nikde vítr — utíkej.“
Pohádková2D animák3D animákKodex
Pohádkové vyprávění
Když slunce stojí nejvýš a vzduch se tetelí nad obilím, přichází polednice. Pluje nad zlatými klasy tiše jako vánek a její šaty voní létem. Hlídá pole, aby si ženci v poledne odpočinuli, a nad kým se zastaví, tomu prý požehnala úrodu. Proto se v poledne sluší na chvíli usednout do stínu a nechat pole polednici.
Z lovcova kodexu
Polednice. Přízrak žhavého poledne. Zjevuje se nad poli v tetelícím se vzduchu, bílá jako kost, a kdo jí pohlédne do tváře, tomu slunce vypije rozum. Ženci před ní utíkají do stínu — stín je jediná hradba. Zrcadlový štít, Yrden a stříbro. A nikdy jí nevěř, když pláče. Pláče jen proto, abys přišel blíž.
